Ráda bych se s vámi podělila o to, kde beru inspiraci pro svoje vaření. Mám doma velkou spoustu kuchařek, ale jen z mála z nich skutečně vařím. Jsou tu ale výjimky, které potvrzují pravidlo. Které to jsou?
V první řadě musím zmínit kuchařky od Kuchařky se Svatojánu. Evu Francovou jsem měla tu čest poznat, když vznikal rozhovor do Pravého domácího časopisu. Její recepty jsou jednoduché a moc dobré. Zatím jsem podle jejího receptu nejedla nic, co by mi nechutnalo. Naopak. Řadu jídel mám velmi oblíbených. Jako třeba "houbová omáčka u které zapomenete na slušné vychování a vylížete talíř" :-) Tak nějak ji Eva popsala ve své knížce. Nebo třeba česneková omáčka. Většina jídel působí obyčejně a taky obyčejných je. V tom je jejich krása, a proto si mě její recepty občas přitáhnou. Zkrátka! Kdo se chce vrátit k jednoduchosti a používat místní suroviny a stavět na vaření, které u nás má kořeny, nechť si některou z jejích kuchařek pořídí. Vařím hlavně podle prvních třech. Všechny jsou vegetariánské a jak šel čas, tak se postupně kuchařky stávaly víc a víc veganskými. Moje neoblíbenější ze série je dvojka, která má podtitul Zdraví z kuchyně.
Další kuchařku, podle které doma dost vařím, je od Romana Vaňka Poklady klasické české kuchyně aneb jak to ta babička tenkrát uvařila (kuchařka vyšla znovu přepracovaná a s jiným názvem). Snad žádné jídlo jsem podle jeho receptů neuvařila přesně. Množství cukru a tuku zpravidla vydělím dvěma. Většinu bílé mouky nahradím celozrnnou. Ptáte se možná, proč ji tedy používám. Protože výsledná chuť díky poměrům jednoduchých dochucovadel jako je sůl, cukr, ocet, hořčice, protlak dává vzniknout jídlům, které si pamatuji z dětství. Rajská nebo čočka na kyselo chutnají přesně jako jídla, které chcete uvařit. Knížku mám zhusta popsanou svými poznámkami. Podlé toto kuchařky jsem dělala třeba i makové buchty pro tátu, když chtěl, aby chutnaly přesně jako od jeho mamky. Kuchařka počítá s masem a to hodně. U většiny receptů pro mě ale není problém si udělat bezmasou variantu.
No a poslední je tak trochu hitem téhle doby. Je od Kamily Rundusové alias Kamu a jmenuje se Nejbarevnější kuchařka. Tuhle bichly jsem dostala ke čtyřicetinám a doporučuji ji všem, kteří mají rádi asijskou kuchyni. Je pravda, že recepty taky hodně obměňuji, ale základ většinou zůstane. Nemůžu se nabažit toho, jak je knížka udělaná. U všeho je příběh. Z kuchařky jsem zatím vyzkoušela hlavně thajskou a vietnamskou kuchyni. Moc ráda si ji prohlížím. Je fakt neskutečně barevná. Kamu ráda vaří z masa, ale její vegetariánské období je v knížce také otisknuto, takže u receptů často zmiňuje, jak nahradit masovou variantu bezmasou. Podle jejího návodu jsem dělala třeba veganské pho - dokonalé!
Tyhle kuchařky nejsou jediné, které doma mám. Nicméně jsou moje nejoblíbenější. Přiznám se, že u spousty kuchařek mě odrazují dokonalé fotky. Vadí mi, že v nich jde především o styl a ne o jídlo. Sama se snažím, aby jídla, která fotím pro svůj blog, byla skutečná. Na talíři je jídlo naservírováno tak, jak ho potom jím já, moje rodina, moji kamarádi. V současně gastronomii mi vadí přílišný styling. Jako kdyby šlo o každý ubrousek, trendy nádobí, posyp okolo než o jídlo, které je na talíři. Odpoutává to pozornost od samotného jídla. Nevím jak vás, ale mě to odrazuje od toho, abych jídlo vyzkoušela. Neříkám, že jídlo by na talíři nemělo vypadat hezky. Čeho je ale moc, toho je příliš.
Říká se, že když z kuchařky uvaříte víc než tři jídla, pak už je to hit vaší kuchyně. Schválně se tímhle měřítkem zkuste podívat na ty vaše doma. Máme jich nespočet, ale z kolika z nich skutečně vaříme. Je pravdou, že od té doby, co si píšu blog, vařím víc podle sebe. Dřív jsem si poměry surovin nepsala, a tak bylo každé jídlo originál. Dneska už mohu sáhnout po svém receptu a uvařit přesně to samé jídlo znovu. To je paráda!
Comments