Ani pořádně nevím, kolik let to je, ale víc než 12 to bude. Tak dlouho téměř nejím maso. Během třetího těhotenství, si moje tělo doslova vynutilo ryby a u nich už jsem zůstala. Nemám tedy ráda škatulku vegetarián. Ale jinak jsem „ten typ“, co si na grilovačce dá třeba špíz se zeleninou a houbami a ne klobásu. Jenže teď, po více než dekádě, se mi na talíři náhle objevilo něco, co jsem po pravdě ani v nejdivočejších snech nečekala: maso!
Jak to začalo?
Nenápadně... Chuť na maso se objevila z ničeho nic, ale nedala se ignorovat. Bylo to, jako kdyby mi tělo říkalo: „Něco nám tu dole chybí!“ Nejprve jsem zkoušela doplnit víc bílkovin z jiných zdrojů, ale pak jsem začala přemýšlet, jestli ta chuť nesouvisí s něčím hlubším – možná i s hormonálními změnami, kterými teď před padesátkou pomalu začínám procházet nebo se stresem, kterého bylo tenhle rok poměrně dost. Těžko říct.
Přestože jsem si během celého období bez masa hlídala vyváženou stravu a pravidelně chodila na krevní testy, až nyní se objevily varovné hodnoty. A tak jsem do toho šla. Po večeři zbyl na stole kus masa, který nikdo nechtěl a já najednou slyšela, jak k překvapení rodiny říkám: "Já to asi dojím." A víte co? Nedá se říci, že by mi to nějak zvlášť chutnalo, dobře mi to ale rozhodně udělalo.
Dogmata vs. vývoj
Moje zkušenost mě přivedla k důležitému uvědomění: držet se za každou cenu jednoho životního stylu nebo názoru nemusí být vždy ta nejlepší cesta. Od přírody jsem dost důsledná a někdy i paličatá. To přiznávám. Naše tělo i mysl se ale vyvíjejí a to, co nám sedělo dříve, nám dnes nemusí stačit. Ano, ekologická stopa masa je stále obrovská a myslím, že bychom jako společnost měli hledat způsoby, jak jeho spotřebu výrazně omezit. Ostatně i tohle byl pro mě jeden z motivů, abych dala vzniknou svému blogu s recepty a proč pořádám kurzy vaření. Ale na úrovni jednotlivce je mnohem důležitější respektovat vlastní potřeby než lpět na dogmatu. Udělat výjimku (a tou maso v mém jídelníčku pořád je), když nám to pomůže a budeme se cítit lépe.
Co kdybychom masa jedli méně?
Věděli jste, že kdyby větší část společnosti nahradila maso jinými zdroji bílkovin, mohli bychom výrazně snížit emise skleníkových plynů? A to dokonce až o 70 %*. Dobře, to jsou hodně divoké představy, ale pokud bychom uvažovali o snížení i byť jen o třetinu, mělo by to velký smysl a dopad. Bylo by daleko méně polí, kde roste na velké ploše jedna jediná plodina - monokultura. Umožnilo by to obnovu ekosystémů a přírodních biotopů. Jen si to zkuste představit.
Moje přesvědčení o tom, že i omezení spotřeby masa má velký smysl stále platí.
Strach z reakcí okolí? Zbytečný!
Přiznávám, měla jsem strach, co na to řekne moje okolí. „Zbláznila se? Vzdala to?“ Ale víte co? Nikdo to neřešil. Lidé v mém životě jsou očividně mnohem tolerantnější, než jsem si myslela nebo to prostě berou jako čistě moji věc. Největší drama jsem si paradoxně vytvořila sama ve své hlavě. Nerada měním názory, postoje a přesvědčení. Mění se to ale s věkem.
Blog a kurzy? Vegetariánské!
I přesto mi stále dává smysl vést svůj blog a kurzy vaření vegetariánsky. Ne proto, abych byla zase v nějaké škatulce, ale chci ukázat, že bez masa mohou být jídla neuvěřitelně lahodná, pestrá a plná chutí.
Na mých kurzech vaření je používání surovin bez masa priorita, ale pro zájemce vždy přidám i tipy, jak jídla přizpůsobit těm, kteří si bez něj svůj život neumí představit. Uvařit s masem je daleko jednodušší než bez něj.
Nechci tímto článkem nikoho přesvědčovat, aby začal nebo přestal jíst maso
Spíš chci inspirovat k tomu, abyste se nebáli poslouchat vlastní tělo a nepodléhali tlaku jakéhokoli „musíš“. Svět není černobílý a my se můžeme měnit – a je to úplně v pořádku.
A pokud vás to uklidní: pořád si dám raději houby, tofu, vajíčka, sýr nebo luštěniny než steak. Ale když jednou za čas mé tělo zakřičí: „Dej mi maso!“, prostě ho poslechnu.
Comments