Tento můj článek vyšel v roce 2020 v Pravém domácím časopisu.
Tak jako se v knihovně půjčují knihy, semínkovna nabízí osivo do vaší zahrádky. Tak jako se do knihovny knihy po přečtení vracejí, tak i při sklizni vaší zeleniny myslete na sdílení sklizených semínek v semínkovně. Veřejné semínkovny na podporu svobodného sdílení osiva, semínkaření a přírodního zahradničení existují i u nás.
Porušený koloběh
V největším ohrožení jsou aktuálně staré a tradiční odrůdy. Možná si mnozí neuvědomují, že semínka většiny zeleniny a květin, která nakupujeme v obchodech či na trzích, jsou hybridní. To znamená, že vznikají křížením dvou rostlin pomocí řízeného opylení. Poznáte je podle označení F1. Potomstvo rostlin vypěstovaných z tohoto osiva je ovšem geneticky nevyrovnané a degenerované. V podstatě to znamená, že semínka z takových rostlin už znovu neplodí. Pak jste ovšem odkázáni na to kupovat každý rok nová semena.
Jak semínkovny fungují v praxi?
Osivo v semínkovně je volně k dispozici a je jen na vás vybrat si to, které se vám hodí do vaší zahrádky, na váš balkón či terasu. Sdílet by se nemělo právě osivo hybridní, také osivo rostlin invazivních či chráněných autorskými právy (např. GMO). „Další podmínkou je pěstování rostlin bez použití chemických hnojiv a postřiků, tedy v podstatě v bio kvalitě,“ doplňuje Klára Hrdá, iniciátorka projektu semínkoven. „Cílem projektu je i motivace k přírodnímu zahradničení, které je trvale udržitelné a ohleduplné k životnímu prostředí.“ Zároveň ale dodává, že sdílení osiva funguje na základě vzájemné důvěry.
S myšlenkou svobodného sdílení osiva v rámci semínkoven (francouzsky Les Grainotheques) přišel v roce 2013 Sébastien Wittevert, zakladatel francouzské neziskové asociace Graines de troc. „Nápad se zrodil z touhy mít možnost sdílet osivo s ostatními zahradníky a aktivně se podílet na ochraně diverzity, která se ocitla v ohrožení,“ vysvětluje Sebastien a pokračuje: „Každé semínko si naši předkové předávali z generace na generaci po tisíce let. Je třeba si uvědomit, co se s tímto dědictvím dnes děje a zejména jakým způsobem jej můžeme uchovat pro naše potomky.“
Jak vytvářet své vlastní osivo?
Je to velmi snadné. Stačí zajistit, aby semena byla dostatečně zralá a nedošlo k nechtěnému křížení. Na sáček, do kterého budete semínka vkládat, napište název odrůdy, místo a datum sklizně a několik praktických rad například o výsadbě. Pokud jste začátečník, potřebné informace naleznete třeba na stránkách Marka Kvapila, který pořádá i kurzy: www.potravinovezahrady.cz/seminkovy-kurz.
Studnice moudrosti o semenaření máte možná doma. Zeptejte se svých rodičů či prarodičů. Dříve byla příprava semínek na další sezónu zcela běžnou záležitostí. A nezapomeňte do procesu naopak zapojit i generaci nejmladší. Spojíte tak řetěz semínkaření u nás.
Není semínko jako semínko
Jaké osivo sdílet? Semena zeleniny, ovoce, květin, koření i divokých rostlin. Přiveďme do své zahrady co největší možnou diverzitu! Velmi snadno se připravují semínka rajčat, salátů, fazolí nebo většiny jednoletých květin. Jednoduchou techniku budete potřebovat pro semínka z čeledi tykvovitých, jako jsou okurky, dýně, cukety apod. Komplikovanější je příprava semínek například zelí nebo většiny kořenové zeleniny. Klára dodává: „Určitě bych čtenářům doporučila, aby před tím, než se do semenaření dají, nastudovali postup, jak se daný druh správně semenaří, aby nebyli nemile překvapeni výsledkem. Obecně se doporučuje začít s jednou odrůdou od druhu a pro začátečníky je vhodné semenaření rajčat, paprik, fazolí či hrachu, případně salátu.“
O jaká semínka je největší zájem? Je jich dostatek?
Moderní doba s sebou přinesla pokrok v podobě rozvinutých technik, díky kterým semenářské firmy zaplavují trh unifikovaným a často hybridním osivem. Semenaření vlastních plodin se dnes věnuje jen málokterý zahradník, kdysi to byla zcela běžná činnost každého zahradníka. Dříve oblíbené místní či krajové odrůdy dobře adaptované na podmínky našich zahrad nenávratně mizí. „Nové odrůdy vesměs vyžadují ošetření postřiky a aplikaci umělých hnojiv. Pro toho, kdo myslí na své zdraví i životní prostředí, jsou tyto odrůdy většinou nevhodné,“ vysvětluje Jan Novotný provozující web věnovaný semenaření a vlastní semínkovnu. „Staré, místní a krajové odrůdy jsou důležité pro zachování potřebné biodiverzity a patří do kulturního dědictví naší země. Semínkovny jsou jednou z cest, jak je udržovat a chránit.“
Osobní zkušenost na konec
Zkoušeli jsme založit semínkovnu i u nás na vsi v Chodouni. Mirka vyrobila krásnou dřevěnou krabici a my ostatní jsme dali dohromady semínka ze svých zahrad. Umístili jsme ji do naší veřejné knihobudky, odkud do druhého dne zmizela. Od té doby si semínka raději vyměňujeme už jen mezi sebou v komunitě, kde to funguje nejen se semínky skvěle.
